Máte-li reportáž, chceme si ji přečíst. Máte-li fotky ze hry, chceme je vidět. Buďte hodní tapüři a pošlete nám odkaz.
v úterý 11. září 14:44:59
Pozdě, ale přece. Reportáž z loňských tapürů: https://sites.google.com/site/tymjadro/Home/noctapuru2011
v úterý 27. září 22:15:01
Naši reportáž z Noci tapürů najdete na adrese:
https://sites.google.com/site/tymroflcopter/reporty/noc-tapuerua-5
v úterý 27. září 0:40:13
Odkaz na naši fotogalerii komentovanou Václafem:
http://ludmila.xf.cz/Foto2011/Foto_09_Tapuri/index.html
25. září 11:13:50
Koukam, ze s 14 jsme meli vic stesti nez rozumu. Pokud si pamatuji, tak vektory jsme ziskavali kombinaci dvou sousednich odstavcu. Asi diky relativne kratkym vzdalenostem a nasi velke nepresnosti se nam podarilo dat do mapy trasu, ktera koncila asi 100m od skoly. To jsme povazovali za nasi nepresnost a vubec nas nenapadlo, ze nemame autorske reseni. tapür
v pátek 23. září 19:29:46
Dragory mají také svojí reportáž. Sice se z ní toho moc o hře nedozvíte, ale třeba se vám po tom bude lépe spinkat.
https://sites.google.com/site/drahosforever/reporty/noc-tapuru-2011
v pátek 23. září 17:56:00
Martine z Pralinek, s tím skládáním vektorů by to fungovalo jedině kdyby se vzdálenost týkala toho azimutu, který je v odstavci. Jenže ona se týkala předchozího azimutu, proto se to libovolně seřadit nedá. Tapür navěky.
v pátek 23. září 15:40:45
V této reportáži se nikdo nedozví o taktizování, prvních místech, zuřivém běhání, abychom byli první, ale o náhodách, kreativní schopnosti a neschopnosti a spoustě zábavy průměrného týmu, ve kterém místo řádu vládne chaos a anarchie. Pro účely seznámení se slušně představíme: Zuzka (nezdravá kreativita a fantazie, mrzne), Tereza (to samé, nemrzne), Mirek (chaotik ajťák), Martin (navigátor ajťák), Petr (jediný šifrově vzdělaný, na start chodí pozdě).
Až do soboty to vypadalo, že letošního ročníku Tapürů se Treblíci budou účastnit ve čtyřech, v sobotu ráno jsme ale získali pátého člena (stále si sypeme popel na hlavu, že jsme si na Terezu nevzpomněli dříve) a tato adopce se stala předzvěstí celého dne improvizací a náhod. Velice děkujeme za počasí; že bude muset být teplo nám bylo jasné poté, co Zuzka nepřinesla z Hudy zahřívací pytlíčky, protože je ještě nemají (prý je teplo) a Mirek zapomněl doma deku, do které by se Zuzka balila. Ale aspoň měla novou termosku, termotričko a oblíbenou čepici s ocasem, která ve výsledku nebyla vůbec potřeba.
Na startu jsme se sešli kupodivu včas, ti vychytralejší došli na louku z kopce (Zuzka, Mirek), zbytek si protáhl nožky směrem do kopce. Úvodní šifru jsme nevyluštili, teda vyluštili, ale mysleli jsme, že je to špatně a z předchozího pokusu s heslem jsme byli ujištěni organizátory, že až to vyluštíme, tak to zcela jistě poznáme. Nepoznali jsme. Holt jsme tým netušených schopností. Jako ocásci jsme se vydali na první šifru, na které jsme si zvedli sebevědomí a po debordelizaci písmenek jsme vyrazili dál k šifře přejmenované na komáří šifru číslo jedna. Totálně jsme zklamali a po nějaké době okusování si zbaběle vzali řešení, protože jsme sice napůl odhalili princip šifry, ale měli jsme tendence sdružovat obrázky do skupin. Ale na druhé straně už jsme nebyli ocásci, protože jsme se podle Barnabáše šoupli asi o 50 míst. Tapüry na pizze jsme si vzali do jakési hospůdky a než Petr zhltnul své jídlo, udělali jsme si přehled o zasedacím pořádku tapürků a o snědené pizze. Tady chceme poznamenat, že není fér, že někteří tapíři měli snědené 3 pizzy a jeden (asi Kleofáš) si před sebou hamounil plný počet a ujídal ostatním.
Přesun jsme si ukrátili seznámením s místní hromadnou dopravou a začali jsme vymýšlet super větu kvůli heslu: Aniž by cokoliv emu flákat hodlalo, chrápáním inspiroval kiwi oddych stáda. Byli jsme hrdí na krásnou větu ze života cizokrajných zvířátek!
U lipo šifry jsme byli víc zaujatí tvořením tapüřích písmenek a protože jsme nechtěli být máčenky, naše písmenka byla stojací a ne ležací. To byly ale výkony, zvlášť T. Petr vyhlásil zákaz pojídání lipa, takže jsme posvačili své zásoby a jali jsme se cestovat po písmenkách. Urychleni komáry jsme za nějakou dobu dokázali správně přečíst EniLipo, dali jsme své poznatky dohromady a bloudili dále.
U slonečka nás mile překvapil otevřený Interspar, napřed jsme získali svítící body a pak Mirek s Martinem vyrazili lovit zásoby. Zuzka s Terezou mezitím velice kreativně a neočekávaně vyluštili šifru tak, jak rozhodně nebyla myšlená. Sloníka dokázali zobrazit na mřížku 8x8 a ještě poznat, že je to sloník a to dříve, než se vrátili naši dva iniciativní ajťáci se svou 3D myšlenkou. To kluci nedokázali, pořád viděli jen flek nebo přejetý flek. Ovšem odpověď byla správná
Šifru s dojemným příběhem o stavění věží, což mělo určitě symbolizovat progresivní vývoj soutěživé tapüří společnosti, bychom měli o hoooodně dřív, kdyby si Zuzka nevšímala poznámek okolo a kreslila si věžičky od začátku tak, jak chtěla. Takhle jsme si museli vzít nápovědu a pak už to šlo samo. O Dubči jsme si mysleli ošklivé věci, například, že tam zhynula šelma psovitá, dokud jsme nedošli ke kótě, pod kterou byla velmi živá hospůdka. Společensky jsme pohovořili s místním obyvatelstvem a zdvořile odmítli se k nim přidat. Při cestě zpátky z kóty jsme opět pohovořili, ale tentokrát jsme si dali jedno pivo, abychom neurazili jejich zájem o podivné cizince. Déle jsme tam nezůstali, protože tam bylo tak veselo, že bychom už neodešli.
Našli jsme si pěkně osvětlené místo před kostelem a zůstali tam velice dlouho dojímaje se nad nešťastným koncem tapüřího románku v zahraničí. Ačkoliv se kamarádíme s pravopisem českým, ten tapüří nám dělá problémy. Až nás nebavilo válet se u kostela a červenat se nad nápovědou, o kterou volala Zuzka a pak se styděla ji diktovat dál, použili jsme naše věštecké vlohy a mapu a tipli si, kde by další stanoviště mohlo být. Asi bychom tuto skutečnost měli tajit, ale věštění přece hrálo významnou roli ve všech kulturách, takže i tapüři by ho měli uznávat. Nebudu to napínat, spolehlivě jsme to našli. Dále jsme našli pěkné suché místečko před autobazarem, na kterém jsme dlouho neposeděli a šli si pro ošklivou a zlou šifru, která byla určitě naším trestem a kterou jsme spolehlivě nedali.
Při vyzvedávání šifry s ustálenými spojeními byl omylem nakopnut ježek, který nezodpovědně spal na louce. Omluvili jsme se mu a chtěli kolem něj stavět ohrádku, protože louka připomínala spíš dálnici, ale jakási část týmu se hodlala chovat důstojně a stavění ohrádek asi není důstojné.
Na této šifře opět Zuzka šla s davem a byla přesvědčována, že ustálená spojení mají obsahovat tučná písmenka, u některých se nám to povedlo, ale u jiných ne. Další problém byl v délce slov, takže po dlouhé době vyplněné koninami jsme se vrátili k původní myšlence, která samozřejmě fungovala. Mezitím jsme si baterkami prohlédli své dutiny a přišli na to, že pokud si svítíme na patro, vidíme červeně (shodou okolností jsme přišli na to, že klacek nesvítí a tudíž s ním to nefunguje). Joj, to bylo zábavy! Jen Martinovi to bylo šumák, protože sladce spinkal. Zároveň se na tomto místě omlouváme poblíž i dál sedícím týmům a lesním zvířátkům, protože juchání nad našimi objevy bylo asi hlasitější a nezkrotitelná veselost byla pravděpodobně způsobena nedostatkem kyslíku, respektive jeho nahrazováním dusíkem v krevním oběhu. (Ufff, vykecali jsme se z toho).
A od jedenácté šifry to s námi šlo z kopce. Museli jsme si vzít řešení a s dvanáctkou jsme se přesunuli do příjemné benzínky na čaj a polévku. Ani jedno nezabralo, navíc se nám rozložil tým, protože Martin od svého schrupnutí v lese už jen pospával a Zuzka musela jít domů spinkat, protože v neděli šla odpoledne na oslavu a nemohla spát tam. Tým se přešoupal po řešení na šifru 13 a tam už zemřel i zbytek.
Velice oceňujeme pohyb i po asfaltu, přece jen se na něm krásně drží teplo, ne jako ve zlé studené a kousající přírodě. Moc se nám líbila také dětská hřiště, radši nebudeme zveřejňovat věkový průměr, ale stále jsme veselí a hraví.
v pátek 23. září 9:46:38
Absolutnímu rýmu: Ze svého řešení osmičky si nic nedělejte, "vyřešili" jsme ji úplně stejně, ta ulice K Měcholupům se z mapy vykoukat dala a sever nebo jih už se prověří. Takových tapürů bylo víc. Jen jsme měli smůlu, že jsme tam přišli moc brzy a šifru jsme tam ještě ani přes důkladné prozkoumání nenašli. Orgům jsme nevolali, samozřejmě jsme si "řešením" nebyli jistí. Teprve potom jsme si vzali nápovědu, vyluštili saky, došly nám paky a získali jsme vzorovým postupem místo, kde jsme před hodinou byli... a šifru jsme tam na první pohled našli, na místě, kde předtím nebyla. No ale hlavně že jsme to pak stihli i do toho cíle :)
ve čtvrtek 22. září 23:39:42
Reportáž:
http://trosecnici.gipix.net/noc-tapiru-2011/NocTapuru2011.pdf
Fotky:
http://gimli2.gipix.net/foto/?salb=2011-09-17-18_noc-tapiru5
Bonus:
http://gimli2.gipix.net/tmp/tapir/
ve čtvrtek 22. září 20:04:33
http://pralinkyzvlast.sifrovacka.org/index.php?option=com_content&view=article&id=78&Itemid=91
Ať žije tapür.
ve čtvrtek 22. září 12:38:41
Noc Tapüru pro nás byla první šifrovací hra, které jsme se kdy účastnili. Někteří z našeho týmu si dali za cíl nepohořet hned z kraje, jiní si řekli, že by rádi pokračovali alespoň do desáté večer. Proto fakt, že jsme skončili až kolem půl páté ráno na deváté šifře, nás velmi potěšil.
Předem upozorňuji, že způsob, kterým jsme vyluštili některé šifry, obzvláště pak sedmou, která dala tolika týmům zabrat, by někoho mohl naštvat.
Takže od začátku. Bylo nám jasné, že to jako nováčci mezi tolika zkušenými týmy nebudeme mít vůbec lehké. Z toho důvodu jsme se pídili po internetu a knihovnách a snažili jsme se načerpat nějaké ty znalosti, abychom úplně nepohořeli. Jak se později ukázalo, nic se nevyrovná zkušenostem. To, co vyčtete, Vám může posloužit jako úvod, ale rozhodně Vám to nedá ani zdaleka tolik, jako jedna šifra vyluštěná, či luštěná v terénu.
Tak jsme dorazili do parku v ulici na labuťce IV. Posadili jsme se mezi prvními na zem. V tu chvíli nám došlo, že jsme zapomněli na karimatku. Tento fakt nám byl znovu a znovu připomínán s každým týmem, který kolem nás prošel s batůžky ověšenými tímto zeleným válečkem. Když jsme pak na dalších příchozích zaznamenali židličky, stany a pak na jednom tapürovi i mačetu, došlo nám, že je vidět, že jsme tam opravdu poprvé a děsili jsme se, do jakých končin se v noci dostaneme.
START! To byla první věc, která alespoň mě překvapila. Čekala jsem nějakou úvodní řeč, či tak, ale začalo to prostě slovem start.
Otevřeli jsme obálku a pustili se do luštění. Rozdělili jsme si „sektory“ a než jsme všichni stačili vyběhnout s první otázkou, měli jsme zpět odpověď: Pásovec, no jo, jenže ten v možných odpovědích nebyl. Tak jsme si řekli, že asi bude víc variant odpovědí, proto jsme se šli ptát znovu, ne. Napadali nás různé věci, došli jsme k několika výsledkům, často i dost logicky, ale pořád nic. Pobavilo nás, že jsme při vyzkoušení slova PLKAT, které nám vyšlo nebyli první, i když jsme byli úplně mimo. Také nápad, že je v obrázku braillovo písmo jsme neměli jako jediní. Po nápovědě, že je šifra grafická a že máme věřit odpovědím nás napadlo, že spojíme čísla nehledě na předepsané spojení. Vyšlo nám LLN, z toho jsme se nevyvrtali, škoda, že jsme v tom ten LEN neviděli.
No nic, další šifra. Rozdělili jsme se. Dva luštili jednu z vedlejších úloh, dva šifru a jeden přeskakoval z jednoho na druhé. Vypsat pod sebe písmena co tvoří a jsou tvořena nás napadlo hned. Nápad s „dominem“ nás napadl později, ale přeci a dost nám zlepšilo náladu, že jsme šifru vyluštili poměrně rychle a předehnali nějaké týmy ( z nultého stanoviště jsme totiž odcházeli jako předposlední).
Obrázky nám dali zabrat. Došlo nám, že jsou tam skupiny kulatých věcí a dlouhých, filmových postav, očí, prdelí atd. ale tu morseovku jsme v tom prostě nenašli. Ani nápověda, na níž jsme vyplýtvali heslo z vedlejší úlohy nám nepomohla. Tady jsme udělali a si nejhorší taktickou chybu. Zavolali jsme si o řešení, ale až po vyplýtvání nápovědy a po dvou hodinách luštění.
Třetí šifru jsme vyluštili rychle, tak rychle, že jsme se museli rozdělit. Dva jsme pokračovali směr Vidlak, tři čekali na jídlo v hospodě. Větší půlka, která se chtěla najíst vyrazila nakonec chvíli po té, co vyrazila menší, neboť obsluha moc rychlá nebyla, tak objednávku nakonec zrušili. Mimochodem jeden z nás vymyslel desetislovnou větu, jako vedlejší úlohu a byla vážně úžasná, až nás překvapil.
Lipo. První stanoviště, kde jsme vytáhli svíčky. Točili jsme lipem sem tam, ale stále nám vycházeli kraviny. Bohm, Bohuds, Boh… Když jsme si nepomohli ani nápovědou, otevřeli jsme mapu a hledali v blízkosti něco, co by nám pomohlo. Celkem rychle jsme našli ulici Bohuslavická, BOH, to snad není náhoda. Tak jsme zkusili s lipem točit tak, aby nám to vycházelo a ono tam něco takového šlo. Tak jsme si řekli, že to riskneme , že je to kousek a ono to vyšlo. To že se v šifře psalo o totemu nás zcela minulo.
U Tapürka jsme to utli brzo a po poučení z druhé šifry jsme si raději zavolali o řešení rychleji.
Šestá šifra nám moc zabrat nedala. Horší byla cesta k ní. Vzali jsme to polní cestou, která nebyla moc romantická a když jsme byli na dohled baterek u rybníka, zjistili jsme, že je na cestě postavený soukromý pozemek se zákazem vstupu. Dohadovali jsme se zda to risknout a zkusit to po zarostlém poli obejít, nebo se vrátit. Naštěstí zvítězila možnost obejít, protože kdybychom se vrátili, ztratili bychom dost času.
Nyní přichází ta chvíle, kdy asi pár lidí naštvem. Chvíli jsme se šušnili s různými variantami morseovky z přehlasovaných ü. Pak jsme vytáhli mapu a zkusili si tipnout, kam nás asi cesta povede. Tam jsme hledali ulici, která by v sobě měla zmíněné e,o,u,u a našli jsme ulici K měcholupům. Bingo. Docela nás překvapilo, že jsme na hřišti našli další zadání.
A tady se nám štěstí z minula vrátilo i s úroky. Šifra, která jiným nedělala problém nás potopila. Dost ulic, které se kolem Bohuslavické nacházelo mělo totiž v měřítku stejný tvar, jako tvary na papírku. Pomocí pauzáku jsme si nakreslili cestu a konec nám vyšel v Křeslicích. Tím jsme si vážně zašli daleko.
V zoufalství jsme si zavolali o řešení, později zjišťujeme, že jako jediní. Vyjeli jsme autobusem nad ulici boloňská, načež jsme zjistili, že nápověda je skoro tam, odkud jsme přijeli, nasedli jsme tedy ještě na autobus pro nápovědu, pak zpět nad ulici boloňskou a nakonec skoro plynule zpět směr háje a domu, protože nám to už vůbec nemyslelo.
Děkujeme organizátorům, moc jsme se bavili a těšíme se na příští rok třeba vydržíme déle.
v úterý 20. září 13:34:48
http://albert.poutnik.org/index.php?what=report&rep_id=61
tapür